Říkala jsem si, že bych občas chtěla psát osobnější příspěvky, abych kromě recyklace cizích myšlenek vytvářela i něco vlastního. Vlak bez wi-fi byl ideální příležitostí začít a mlha za okny mi rychle napověděla téma: jak si temné zimní dny udělat hezčí.

Neexistuje žádný univerzální návod na štěstí – každý musíme pracovat na tom svém – chci se však s vámi podělit o sedm strategií, které fungují mně. V několika případech mne svým příkladem nebo nenápadnou poznámkou inspirovali kamarádi. Třeba vás některá strategie podobným způsobem nadchne, nebo si díky ní uvědomíte, co zlepšuje dny vám.

 

1. Udělej něco jinak 

Mám pocit, že když jsou dny stále stejné, život plyne až děsivě rychle. Bojím se toho, že se na konci měsíce ohlédnu a zjistím, že se vůbec nic nezměnilo. S tímto strachem bojuji hledáním způsobů, jak si den udělat zábavnější (nebo aspoň jiný). Může to být maličkost – jít domů jinou cestou nebo si k mytí nádobí pustit novou hudbu. Minule se příležitost nabídla sama – do plné kavárny vstoupil nevidomý pán, já ho pozvala k mému stolu a brzy jsme rozvinuli zajímavý rozhovor o literatuře. Největší vykročení z rutiny dělám, když potřebuji změnit perspektivu. Vezmu si třeba z pracovního stolu jen blok a tužku a jdu na procházku do lesa vymýšlet nový kurz. Kdybych každý den dělala to stejné, život by uplynul jako jedna velká vzpomínka. Mě ale baví prožívat jedinečné dny, které se vryjí do paměti.

 

2. Když někam směřuješ, udělej každý den aspoň malý krůček vpřed 

Hodně mě inspirují lidé v mém okolí, kteří neúnavně a vytrvale pracují na svých projektech. Nevzdávají se, odmítají zpohodlnět a nepřestávají věřit, že jejich práce má smysl. Možná přeceňujeme velké úspěchy, které brzy odezní, a nedoceňujeme ty malé, které ovšem mají v dlouhodobém horizontu větší sílu (trochu jako z bajky o želvě a zajíci). Důležité je mít smysluplný směr, pak už stačí „jen“ vytrvat.

 

 

3. Pokud je ti špatně, začni něco dělat

Když mám špatnou náladu, rozhodně mi nepomáhá sedět u počítače a číst si novinky na Facebooku. Ideální je rozpohybovat se – jít na procházku, zacvičit si, poklidit. V dešti taky nestojíte a neutápíte se v tom, jak je vám zima a jak na vás prší. „Psychický déšť“ je nebezpečný v tom, že v něm máme tendenci zůstávat; je to taková emoční paralýza. Mně pomáhá jít ven, změnit prostředí. Nenechte se smutnou náladou polapit a začněte něco dělat.

 

 

4. Buď hodná na své budoucí já

Jeden kamarád se se mnou vždy loučil s tím, že mám být hodná na své budoucí já, abych byla zítra čerstvá. Víme, že bychom měli dost spát, správně jíst, hodně pít a pravidelně sportovat, ale často to obětujeme pro věci, které za to nestojí. Nedostatek spánku vede dle výzkumů k horším rozhodnutím; bez jídla nám to nemyslí a máme tendenci prokrastinovat. Starat se o své potřeby se zkrátka vyplácí. Raději teď „ztratím“ hodinu času odpočinkem, než abych byla za dvacet let nemocná.

 

5. Nedrž úkoly v hlavě, měj je ve funkčním TO DO listu

Seznamy úkolů mi nikdy moc nefungovaly, pak jsem se však nad tím jednou zamyslela a zjistila jsem dvě věci: že spousta úkolů je splnitelných teprve tehdy, až se něco stane (např. až dostanu odpověď), a že se mi nedaří plnit zadání, která jsou moc abstraktní nebo rozsáhlá (např. pracovat na propagaci webu). Úkoly, které nemůžu splnit hned, si píšu bokem a vždycky si k nim poznamenám i to, na co čekám. Velké plány se snažím dělit na co nejmenší a nejkonkrétnější části. Abstraktní „propagaci webu“ tedy rozložím na několik snadných věcí, které pak udělám. Kamarád mi nedávno poradil jednoduchou aplikaci Wunderlist. Úkoly se mi díky ní zobrazují na PC i v mobilu, takže když například jedu v tramvaji, můžu si plánovat práci na další den. Zvyšuje to efektivitu i spokojenost.

 

6. Neplýtvej volným časem

Chtěla bych si přečíst Zločin a trest od Dostojevského, nejlépe po večerech, před spaním. Jelikož ale u postele nemám lampičku, většinou místo toho dělám neužitečné věci na počítači. Tak malá překážka, a tak hloupě vyplýtvaný čas. Proto bych si volno chtěla zkusit plánovat. Stáhnout si filmy předem, abych je měla k dispozici, když bude příležitost, a nedívala se z nouze na něco, co už jsem viděla; vytvořit si seznam vzdělávacích videí, když náhle pocítím potřebu inspirace; nechat si na nočním stolku jen jednu knihu, kterou opravdu čtu; plánovat návštěvy a sporty, protože jinak zůstanu doma. Ale zas to nepřehnat, protože k životu patří i nicnedělání :).

 

7. Když se něco nepovede, nedělej si z toho hlavu

Lidský život je dlouhý, zatímco takové jepice žijí jen jediný den. Z našeho pohledu jsou na světě velmi krátce, stejně krátký je však i náš život, pokud se na něj podíváme v kontextu existence lidského druhu. Kdo bude za sto let řešit, co se mi minulý týden nepovedlo? Ta pomíjivost je pro mě hodně osvobozující. Být laskavá k ostatním a dodržovat smysluplná společenská pravidla? To ano. Řešit každé selhání a kažou chybu? To ne, brzy si to stejně budu pamatovat jenom já. V zahraničí se často přepínáme do „turistického režimu“, ve kterém se najednou nestydíme říct si o pomoc, nebo mluvit cizím jazykem, který moc neumíme. Uvolňuje nás pocit anonymity. Občas se snažím být v turistickém režimu i ve svém městě. Sice můžu potkat někoho známého, ale nikoho tak moc nezajímám. Proto se stačí svým slabým chvílím zasmát a nechat je odplynout.

 

A co pomáhá vám? Pokud byste svou strategii rádi sdíleli s ostatními, napište ji třeba do komentáře, anebo o ní řekněte svým blízkým. Ať se vám daří udržovat si v sobě v nadcházející zimě co nejvíc slunečno :).